Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karabairský kůň

31. 10. 2011

Karabairský kůň

Zdroje informací:

  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards

Původ a historie:

Karabair patří mezi nejstarší a nejvšestrannější středoasijská plemena koní. Jeho vznik je spojen především s Uzbekistánem, zemí, která byla proslulá chovem koní už ve starověku. Zeměpisně Uzbekistán představuje křižovatku prastarých obchodních cest, po nichž se určitě už v době perské říše kolem roku 600 př.n.l. pohybovali neschůdnou krajinou válečníci na koncíh i tlupy kočovných pastevců. Proto také místní plemena koní byla silně ovlivněna araby, turkmenskými koňmi a pouštními plemeny ze sousedních oblastí.

Popis a charakteristika:

Karabair je z genetického hlediska výsledkem křížení jižních orientálních plemen a zavalitých stepních koní. Vznikl tak malý, rychlý a pohyblivý jezdecký kůň, vysoký kolem 152 cm. Plemeno je hrubší a méně půvabné než arab a chybí mu také typický "štičí" profil. Karabair má nosní profil rovný, někdy má dokonce náběh ke klabonosu. Hlava je jemná, suchá, tedy obdobná se spřízněnými pouštními plemeny - není masitá a cévy se zřetelně rýsují pod jemnou a tenkou kůží. Krk je rovný a v poměru k tělu středně dlouhý. Nohy mají občas sklon ke "kravskému" či "šavlovitému" postoji, ale jsou neobyčejně silné a s dostatečně kvalitními kostmi. Zadní nohy jsou od kyčelního hrbolu ke hleznu poměrně dlouhé, ale odpovídají lehkému tělu koně. Přední nohy jsou silné, jemné, s pevnými klouby. Kopyta mají neobyčejně tvrdou rohovinu kopyt. Standard plemene požaduje obvod holeně u hřebce 19,6 cm a u klisny 18,8 cm. Záď a zadní nohy celkově patří k nejlepším ze středoasijských plemen. Kohoutek není vysoký, ale žebra jsou dobře klenutá a hřbet i bedra jsou krátká a svalnatá. Plece jsou poměrně dlouhá a strmá, hruď širší, ale plochá. Celkově je karabair štíhlý a šlachový kůň.

Karabair je většinou hnědák, bělouš, nebo ryzák. Občas se objevují plaváci nebo mdle zbarvené isabely, což odpovídá plemeni vyšlechtěnému ze stepních koní. Vraníci nebo strakáči jsou vzácnější a nejsou žádoucí.

Povaha:

Konstituci má karabair neobyčejně dobrou, je to zdravý kůň, který jen zřídka zchromne a jeho vytrvalost je neobyčejná. Navíc je velmi odvážný, což je vlastnost nezbytná pro plemeno, které se užívá k národní hře kokpar, uzbecké obdobě buzgači. Je to velmi nebezpečná hra, v níž neplatí takřka žádná pravidla - proto dochází k častým zraněním.

Využití:

Karabair je víceúčelový kůň. Lze ho použít jak v zápřeži, tak i pod sedlem. Dříve se v chovu objevovaly tři zřetelně rozdílné typy: temperamentní jezdecký kůň, klidnější a těžší kůň vhodný k jízdě i k tahu a třetí typ koně s delším hřbetem, sloužícího jako soumar. Dnes se karabair chová pouze ve dvou typech. Na zlepšení jeho exteriéru mají zásluhu hřebčíny Džizak u Samarkandu a Avangard.

Karabair se chová ve stádech, která žijí střídavě na horských úpatních pastvinách. V zimě se přikrmuje vojtěškou a senem, za špatného počasí i jadrným krmivem. Je zvykem mladé koně ve věku mezi 18 měsíci a 2 roky oddělovat od stáda a pak je jako dvouleté nebo tříleté zkoušet na závodní dráze.

Karabairští koně se zúčastňují dostihů v Taškentu, kde se v závodech pro místní plemena dobře uplatňují. Karabairské klisny se kříží s plnokrevníky s cílem získat rychlejší koně, vhodné pro soutěže v mezinárodních jezdeckých disciplínách. Rovinové dostihy sice nejsou silnou stránkou čistokrevných výkonnostně dvouúčelových karabairů, ale v kombinovaných soutěžích, kdy se koně střídavě uplatňují pod sedlem i v zápřeži, dosahují díky své všestrannosti, temperamentu a životnosti nejlepších výsledků.

Více než polovina Uzbeků, nejdůležitějších chovatelů karabairů, přestože se podle nařízení úřadů museli usadit v kolchozních vesnicích, se nyní vracejí ke kočovnému způsobu života. Žijí v křovinaté stepi a v polopoušti, kde pro svá stáda koní, ovcí a koz nacházejí dostatek potravy. Skutečně, středoasijské stepi poskytují dostatek dobré, výživné pastvy pro koně, včetně kavylů a kostřav. Podobně jako u jejich sousedů, Turkmenů a Kazachů, jsou koně v uzbecké společnosti vysoce hodnoceni. Pro kočovné Uzbeky je kůň vtělením krásy a podobně jako Arabové i Uzbeci říkají, že své koně milují více než své ženy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< duben / 2021 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 64424
Měsíc: 1404
Den: 53